Obec Kamýk
Obecní úřad Kamýk,
412 01 Litoměřice
email: kamyk@tiscali.cz,
web: www.obec-kamyk.cz
tel.: 416 746 173
Současnost
Obec leží 4 km severozápadně od Litoměřic v nadmořské výšce 301 m.n.m. Dnes má obec 136 obyvatel. Jméno hradu a následně i obce odpovídá poloze, protože slovo kamýk znamená skála - kámen. V obci je kromě cyklotrasy turistům také k dispozici zdejší občerstvení, regionální rozvojová agentura, Smetanova světnička či ubytovna.
Historie
Existence osady se předpokládá již v polovině 13. století. V jedné nedatované listině z doby po r. 1250 se jméno obce objevuje v přídomku testátorů Jaroslava a Rudgera za Sulevic a ''z Kamnich''. Nepochybně se jedná o lokalitu zdejší. V listině figurují šlechtici z okolí Litoměřic. "Kamnich"(Kamnick) má oporu v konkrétním pojmenování zdejšího hradu v r. 1319 - "munitio Kamnik". Název obce osciloval mezi formou českou a německou - Kameik, Kameyk, Kamaik, Kamajk, Kamýk. Etymolofický výklad názvu obce vychází ze staročeského výrazu pro skalku, malý kámen ("Kamýček"- kamínek). Osad se jménem Kamýk je v Čechách větší počet. Všechny byly pojmenovány podle vyvýšenin, kopců se skalním útesem na vrcholu.
Obec Kamýk leží na okraji staré sídelní oblasti reprezentované v nejbližším okolí prehistorickými sídlišti ve Velkých Žernosekách a v Libochovanech, s velkým hradištěm uprostřed mezi nimi.
Nepřetržitá kontinuita osídlení od dob neolitu zalidňovala toto území především v nižších polohách. Přesto se přítomnost člověka v té době dotýkala i výše položených míst. Nad obcí, na návrší "na Láskách", byly před r. 1898 nalezeny předměty z mladší doby bronzové. Pak v r. 1898 tamtéž byl vyzvednut bronzový depot uložený v koflíku, obsahující 57 předmětu z pozdní doby bronzové. Předpokládá se, že uložení bronzového "pokladu" mělo důvody votivní a s trvalým osídlením Kamýku nesouvisí.
První konkrétní zprávu o Kamýku přinásí listina Jana Lucemburského z 10. ledna 1319. Krátce předtím Jindřich z Pokratic znovu vystavěl hrad Kamýk a náhradou za vynaložené prostředky mu král dává dotčený hrad v manství a přidává ves Žalhostice. Jindřichovi potomci se po hradu psali Kamýkové z Pokratic.
Nejen již zmíňená listina z 2. pol. 13. stol., ale i několik dalších okolností svědčí o tom, že vesnice Kamýk a opevněný vrch nad ní, stály již před rokem 1319. Poplužní dvůr pod hradem je doložen sice až v r. 1461, ale poměrně pravidelné uspořádání orné plochy hovoří o organizované výměře plužiny daleko staršího data. Proces osídlení výše položených míst byl vpodstatě ukončen se závěrem 13. stol. (Kamýk ves 301 m.n.m.) V této souvislosti lze zmínit dva nálezy depotů mincí v Kamýku. První byl učiněn v únoru r. 1717 obyvateli obce v prostorách hradu. Neurčitá zpráva mluví o vaku naplněném tzv. "plecháči". Tak se lidově nazývaly brakteáty, zavedené do českého měnového systému v r. 1210 Přemyslem Otakarem I. Druhý depot mincí byl nalezen v r. 1860. Při orbě u hradu bylo vyoráno 40 kusů denátů knížete Jindřich Břetislava, Přemysla Otakara I. a moravského Konráda Oty, datovatelných do let 1189 - 1210.
V držení hradu a vesnice se do dnešních časů vystřídala řada majitelů. Před r. 1319 byl hrad i ves v majetku panovníka. Kamýkové z Pokratic, potomci obnovitele hradu Jindřich, jsou zde připomínáni jako královi Leníci do 2. pol. 14. stol. Statek vyplatil císař Karel IV. a přenechal jej Zajícům z Házmburku.
V r. 1401 je na Kamýku připomínán Jan z Očedělic, v r. 1402 Jetřich z Blahotic a v r. 1407 Racek ze Studeněvsi. Všichni zřejmě ve službách Zajíců jako purkrabí. Jan Zajíc z Házmburku se píše seděním na Kamýku po r. 1410.
V době husitské revoluce byl Kamýk ovládnut husitským hejtmanem Hynkem Kolštejnským z Valdštejna a po jeho smrti protivníky Kalicha Janem Smiřickým ze Smiřic a Zikmundem Děčínský z Vartenberka.
V r. 1431 prodal Mikuláš Zajíc z Házmburka Kamýk Vilémovi z Konic. Ten byl držitelem statku do r. 1478, kdy na základě jeho odkazu z r. 1468 převzal Kamýk a vše co k němu patřilo, bratranec Petr Klučovký ze lstiboře. jeho potomci vlastnili hrad kamýk se vsí a dalšími statky příštích více jak 150 let a přijali jméno Kamýcký ze Lstiboře. obnovené zřízení zemské z r. 1627 přinutilo jana Jiřího Kamýckého ze Lstiboře k prodeji svého majetku a k opuštění země pro víru.
6. dubna 1628 byla uzavřena smlouva, kterou byl prodán "starý zámek Kamýk řečený a pod ním tvrz též Kamýk, se stavením, sklepy, starým povovarem, ovčínem, poplužním dvore, vesnice Kamýk, Miřevice (Miřejovice), Řepnice, díly v Malíči, Babině, Hlinné, včetně lesů, ovocných sadů a vinic " Heřmanovi hr. Černínovi z Chudenic za 29 000 kop gr. míš.
Po Heřmanové smrti v r. 1651 připadl Kamýk vdově Sylvii Kateřině hr. z Carett a Millesima. Ta spojila Kamýcký statek s panstvím Lovosice. Vdala se podruhé za Leopolda Viléma markr. z Báden-Bádenu. Osudy Kamýka byly po příští století spjaty s Lovosickým panstvím pod vládou bádenských markrabat.
Od Alžběty Augusty z Bádenu koupil Lovosice s Kamýkem v r.1783 Jan kníže ze Schwarzenbergu. 25.11. 1863 byl statek Kamýk s Babinou a s vyjímkou polesí od Lovosického panství odprodán. Od Jana Adolfa kn. ze Schwarzenbergu jej za 101 000 zl. koupil dosavadní nájemce Dr. Otto Pollak. Ten však po 20. letech statek, s nově postaveným "zámkem", prodal smíchovskému továrníkovi Alexandrovi richtrovi za 112 000 zl. Po 1. svět. válce se stal majitelem JUDr. Schmeykal. V r. 1945 vše připadlo státu.
Obyvatele Kamýku získávali obživu zemědělstvím a ovocnářstvím. Ovoce z Litoměřicka se vyváželo do mnoha zemí Evropy. na tuzemských trzích mělo odbyt v západočeských lázních. Kamýčtí pěstovali především třešně a vlašské ořechy. Známá byla ořechová alej z Litoměřic ke kamýku.
Ovocné sady vytláčely dřívější vinice. Kamýcké vinice nepatřily v oblasti k největším (105 a), ale připomínají se již v r. 1431. Pěstováním vinné révy se zabývala zejména vrchnost. Zaměstnávala specialistu vinaře ("Winzmeister"), který bydlel v čp. 4. V obci je doložen také vinný lis a v domě čp. 43 bývaly sklepy a výčep.
V Kamýku fungoval mimo jiné i pivovar. První zprávu o něm zachycuje zápis z Desk zemských, když v r. 1543 obnovoval svůj vklad vilém Kamýcký ze Lstiboře. Týž pivovar, zmiňovaný jako starý, připomíná listina z r. 1628. Zpráva z r. 1830 mluví o jeho velikosti. Byl na 16 sudů. Ještě za A. Richtera měl pivovar výstav 24 hl. V meziválečném období zanikl a nebyl obnoven. S pěstováním ovoce, ořechů a vinné révy souvisela palírna. přebytky úrody byly zpracovány v několika sušárnách.
Kopcovitý charakter okolí byl předurčen pro využívání neobdělávaných ploch k pastevectví. Pastviny jsou zmíněny poprvé k r. 1431 a panský ovčín uvádí prodejní smlouva z r. 1628. Mistr ovčí ("Schafmeister") ve službách držitelů statku bydlel v čp. 3. (zbořen - vzácná ukázka srubového domu).
Zalesněné okolí Kamýku, zřejmě dostatečně bohaté na lovnou zvěř, vyžadovalo fungování panského myslivce ("Jagermeister"), který bydlel v čp. 2 u poplužního dvora. Využívání lesa k těžbě dřeva a zejména její intenzita, spělo k racionálnímu pěstování lesních porostů. Schwarzenberské tradice a zkušenosti lesního hospodaření daly vzniknou funkci vrchnostenského lesníka ("Forstmeister"), jemuž sloužila za obydlí hájovna, postavená na Jordaně pod Plešivcem v r. 1847 (čp. 32).
V r. 1809 postihl obec velký požár. Mnoho domů lehlo popelem. Jiné byly poškozeny. Obnovená stavení a nové budovy zasáhl po deseti letech v r. 1819 další požár. Při druhém shořela i původní dřevěná škola. Nová škola byla vystavěna do dvou let. Mezi tím se vyuka odbývala v domácnostech ve vsi. Díky národnostnímu složení existovly v Kamýku školy dvě. Německou dvoutřídku, postavenou v 2. pol. 19. stol. (čp. 65), navštěvovalo okolo 60 dětí. Česká jednotřídka, žřízená ve starém "Jagerhausu" (čp. 2), zahájila svou činnost 1. září 1923. Českou mateřskou školu obec zřídila v r. 1927. Do škol v kamýku docházely děti z Knobložky a Malíče (do r. 1926).
Změna životního stylu v 16. stol. přiměla šlechtu k opuštění nehostinných hradů. Krom jiného i vnější reprezentace stavu vyústila v budování pohodlnějších obydlí. Po smrti Mikuláše Kamýckého ze Lstiboře v r. 1600 postavil jeho syn a dědic Jan Jiří na úpatí hradního kopce, v areálu poplužního dvora, novou tvrz, která měla charakter zámecké budovy. O podobě "zámku" nemáme mnoho zpráv. Na základě vyobrazení hradu kamýka z 1. pol. 19. století, kde jsou podony střechy domů pod hradem, uzavírala patrová budova renesanční tvrze prostranství poplužního dvora na jeho jižní straně.
Při prodeji panství Kamýk Heřmanovi Černínovi z Chudeni v r. 1628, zanechal Jan Jiří Kamýcký ze Lstiboře, před svým odchodem do saského exilu, starobylý hrad v dobrém a obývání schopném stavu. válesčná léta po Bílé hoře způsobila, že hrad se stal ruinou. Zámek pod ním jistě nebyl ušetřen plenění saských švédských vojsk. Narozdíl od hradu byl zámek obnoven a stal se obydlím hospodářských úředníků. Vrchnost zde pobývala velice zřídka.
V r. 1865 postavil tehdejší majitel statku Pollak novou pseudorenesanční "zámeckou" budovu v těsném sousedství původního zámku, který nechal, zřejmě zcela zbytečně, zbořit. Sídlo majitelů statku, nazývané zámkem, architektonicky nijak nevybočuje z tehdy běžné stavební produkce a je velice blízké pojetím domům či vilám z městského prostředí. Označení "zámek", byť obecně přijímané, je poněkud nadnesené.
Osobnost Dr. Pollaka je úzce spjata s pobytem hudebního skladatle Bedřicha Smetany. 10. 6.1860 se ovdovělý Smetana podruhé oženil a vzal si za manželku Barboru Ferdinandovou, zv. Bettina. Ta byla švagrovou Dr. Pollaka, který byl ženatý s její starší sestrou. Několikadenní pobyt v Kamýku by se dal nazvat svatební cestou novomanželů Smetanových.
Obec připoměla odhalením pamětní desky v r. 1993 a zřízením pamětní síně v budově obecního úřadu v r. 1994 pobyt Bedřicha Smetany.
Zajímavosti
Naučná stezka v Kamýku je vytvořena z hlediska obecně vlastivědného. Je věnována samotné obci, její historii a vztahům okolí k ní. Za vše hovoří sedm zastavení naučné stezky:
1/ Obecní úřad - Dějiny obce
2/ Kaplička - Z církevních dějin
3/ U křížku - Stavební vývoj hradu
4/ Hrad - Výhled z hradu - Držitelé hradu
5/ Myslivna - Fauna a flora
6/ Kaple sv. Jana Křtitele - Dějiny kaple
7/ Exhalace, ledové jámy na Plešivci
Stezka je dlouhá asi 3 kilometry, s převíšením asi 250 metrů a vede z valné většiny po lesních cestách. Na každé ze zastávek je umístěna tabule formátu A0 se spoustou textových a obrázkových informací k dané lokalitě (viz. témata výše)
Zřícenina hradu Kamýk. Kamýk je v listině označen termínem "munitio" - tvrz, který hovoří o stavbě nemších rozměrů. Z formulace latinského textu : "... pro co, quod mihi munitionem Kamnik dictam, quam construxi et in ipso regno Bohemiae de novo instauravi..." ("jemu, který mou tvrz Kamník řečenou, jak postavil, tak v našem Království českém znova obnovil"(, lze dovodit, že Jindřichova stavba byla znovuobnovením staršího, snad provizorně opevněného strategického bodu na rozeklaném čedičovém suku na kopci východně od vsi.
Výběr místa nebyl učiněn náhodně. Úloha hradu jistě spočívala v ochraně cesty procházející okolo hradu a vedoucí z Litoměřic, přes Miřejovice, sedlem mezi Plešivcem a Bídnicí a pokračující do Libochovan k přívozu do Prackovic. Cesta pak překračovala České středohoří do údolí Bělé a směřovala k zemským hranicím.
Široký výhled do krajiny a přímá viditelnost nejdůležitějších míst v oblasti, jakými byly Lovosice a Litoměřice, stejně jako viditelnost výrazných dominant vrcholů kopců - např. Sovice u Hošťky, Říp u Roudnice n.L., Radobýl nad Litoměřicemi, Klapý s hradem Házmburkem, hrad Košťálov, rozložitý Lovoš nad Lovosicemi, strmé kužele Milešovky a Kletečné, průhledy do údolí Labe u Žernosek a Libochovan a severozápadním směrem k Dubici, dávají možnost vyslovit domněnku, že pozice hradu Kamýku mohla být předurčena také funkcí signální.
Na vrcholu čedičové skály byla postavena nepravidelně pětiboká věž o šířce přibližně 6 m na jižní, okolo 8 m na severní straně a 10 m v nejširším místě. Délka protáhlého pětiúhelníku činila si 14 m. Půdorys věže téměř v úplnosti pokryl využitelnou plochu temene skalního ostrohu tvořící jakousi podkovu úzce otevřenou na jih. Vrcho nebyl před započetím stavebních prací nijak výrazně upravován. Skalní výčnělky a celé bloky jsou do konstrukce zdiva pojaty zcela záměrně. Síla obvodových zdí je okolo 2,2 m. Stavebním materiálem se stala světlá opuka a tmavý čedič.
Původní výška věže se dá ze současných reliktů odhadovat velice obtížně. Ze starých vyobrazení z konce 18. stol. a začátku 19. stol. je zřejmé, že věž přes zůnačné poškození byla vyšší.
