Obec Hlinná
Obecní úřad Hlinná,
Hlinná 53, 412 01 Litoměřice
email: hlinna.obec@tiscali.cz,
web: (není znám),
tel.: 416 742 388
Současnost
Obec Hlinná leží 4 km severozápadně od Litoměřic. Asi 1 km jihovýchodně od obce na vrších Hradiště (545 m.n.m.) a Kamýk (454 m.n.m.) byly archeology nalezeny předměty svědčící o osídlení katastru obce keltskými kmeny v období kolem 3. až 1.století př.n.l. Stejné nálezy, ovšem amatérské pocházejí i ze samotné obce. V obci můžeme vidět památnou lípu a smírčí kříž.
Historie
Obec Hlinná leží v závěru údolí Tlučeňského potoka při úpatí vrchu Hradiště (545 mn.m.) je prvně zmiňována k roku 1337. Náležela pražskému arcibiskupství, záhy přechází výměnou do majetku roudnického augustiniánského kláštera. Později jsou části vsi jmenovány jako součást majetku příslušníků rodu Kamýckých ze Lstiboře. Dále ves zakupuje město Litoměřice. Po pobělohorských konfiskacích připadá liběšickým jezuitům.
Ve druhé polovině 19. století přesahuje počet obyvatel obce čtyři slovky (v 80. letech tu nežije jediný Čech), počet domů se blíží k šedesáti. Obživu obyvatel zajišťují zvláště ovocnářství (třešně, jablka, hrušky --svážení k Labi, následný export loděmi po řece), vinařství, pěstování a /pracování Inu a s různými výsledky i těžba hnědého (lignitového) uhlí na několika místech (zánik těžby souvisí s konkurencí uhlí původem ze severočeské hnědouhelné pánve). Škola v Hlinné působila již ve 2. polovině 18. století. Dvě školní budovy vyhořely: dnešní budovu (současné sídlo obecního úřadu) dalo postavit město Litoměřice. Po 2. světové válce počet obyvatel klesá pod polovinu předválečného stavu: začátkem 70. let tu žije sto lidí, za dalších 20 let ještě o 40 méně. V poslední době počet stálých obyvatel poněkud vzrůstá (zřejmý vliv blí/kých Litoměřic).
Zástavba obce se ocitá převážně v západně exponovaném příkrém svahu závěru potočního údolí, kterým prochází průjezdná silnice z Litoměřic a dále pokračuje do sedla Průhon pod Varhoštém a do ČeřeniŠtě. Silné projevy v sídle mají okolní kopce Hradiště, Holý vrch (577 mn.m.) a Ple-šivec (509 mn.m.). Zatímco pro střed obee jsou určující velké obdélné objemy /děných domů a stodol zemědělských usedlostí, okrajové a svažitější polohy obsazují menší a nižší domky a stodůlky. Z dřevěných objektů lidové architektury se do dnešních dnů dochoval dům čp. 12 / roku 1809, součást památkově chráněné zemědělské usedlosti (u komunikace do Kundrafic). Je v patře roubený, s vtaženou pavlačí, v dobrém stavebním slávu po náročné rekonstrukci. Po roce 2000 se začínají více uplatňovat v okrajových částech sídla novostavby rodinných domků v zahrádkách.
Lbín (místní část Hlinné), kdysi samostatná, poměrně vysoko položená obec, prvně zmiňovaná k roku 1100 jako majetek vyšehradské kapituly, je dnes místní ěástí obee Hlinná. Existuje vsak názor, že uvedený údaj se vztahuje k hoře Lbín. nikoliv k sídlu. První dolož i tel na /minka o obci je podle tohoto výkladu až k roku 1356.
Historie Lbína je pevně propojena s dějinami Žitenic, které bývaly centrem tohoto zboží. Za husitských válek přesel majetek na pány z Roupova, aby se po jejich odchodu do exilu vrátil opět vyšehradské kapitule a /ustal v jejím držení. Počet obyvatel podhorské vsi stále mírně stoupal (kolem 1. čtvrtiny 19. století dosáhl 230 lidí, žijících ve 42 domech). Vrcholu rozvoje pak bylo dosn/eno pravděpodobně v 80. léteeh 19. století (244 obyvatel, velkou většinou německé národnosti, 47 domů). Pak již následuje stagnace a mírný pokles. Lidé se tu celkem dobře uživili dobytkařením a lukařením v kombinaci s ovocnářstvím; dokonce se tu ukládaly i polní kultury (sice poměrně vysoko, avšak v polohách chráněných od severu). Těsně před koncem 19. století bylo vrtnými pracemi v okolí Lbína nalezeno hnědé uhlí. Sloje poměrné malé mocnosti (což neumožnilo větší ro/.mach tě/by) byly objeveny především jižně a jihozápadně od vsi.
Škola byla ve vsi otevřena až v roce 1878; dnes je těžko představitelné, že předtím docházely děti denně do školy až do Žitenic. Tam byl Lbín příslušný i farou.
Po vyhnání německého obyvatelstva po roce 1945 se podařilo vesnici dosídlit jen asi /.jedné čtvrtiny. Stavební fond postupné chátral. Záchrana řady objektů byla možná jen rozvojem módní vlny chalupářství, nastartované zde v blízkosti Litoměřic a díky rostoucímu automobilismu poměrně brzy, snad již v 60. letech. S rozvojem poválečného zemědělství vznikl kolem Lbína rozsáhlý pastevní areál.
Koncem 20. století s opětným útlumem podhorského zemědělství sílí tlak na rozvoj rekreačních a sportovních (např. lyžařský vlek) funkcí sídla, spojený s jeho plošným rozšiřováním a budováním dalších novostaveb rekreačních objektů. Projevy původních patrových domů a hospodářských staveb zemědělských usedlostí, jakož i prostých přízemních domků, propůjčujících vsi tradiční regionální venkovský rá/. /.volna, ale vytrvale přemáhá vlna příměstského rekreačního stavitelství. V bývalém areálu živočišné výroby při severozápadním okraji vsi vznikl provoz dřevovýroby. Připomínkou "starých dobrých časů" tak zůstává křížek a zvonička - vidlák na návsi a památkově chráněná chalupa s částečně roubeným patrem.
Kundratice - jedno z nejkrásnějších zákoutí Českého středohoří. Kundratice jsou horskou vískou (470 m.n.m.) mezi jižním svahem Varhoště a skalnatým hřebenem Holého vrchu nad Hlinnou. Kromě hájovny je ves osídlena již jen rekreačně.
Kromě lesní vily zde byl i hotel a penzion Henrietta. V těsné blízkosti stojí pozdně empírová hájovna. Lesní svahy kolem Vily Marie měl citlivě řešené parkové úpravy. V obci Kundratice se dochovaly hrázděné a roubené lidové stavby.
Rozhled ze samého vrcholu Varhoště (639 m.n.m.) patří k nejkrásnějším v Čechách, zejména při západu slunce nad masivem Českého středohoří. Z ocelové věže rozhledny, zřízené roku 1972 na kamenném základě původní dřevěné, je úchvatný panoramatický pohled, v němž lze 7x spatřit hladinu řeky Labe.
Nový Dvůr (555 mn.rn.) je bývalá samota vysoko ve svahu Dlouhého vrchu, l km vsv. od Lbína. Byla založena ze Žitenic roku 1770. Z přízemní zděné hájovny, postavené v 19. století ve stylu pozdního empíru, zbyly nevýrazné rozvaliny. Na části ruin byla postavena srubová účelová stavba pro potřeby Lesu ČR. V údolí horního toku Pokratického potoka pod vsí patřily ke Lbínu ještě samoty Lbínský Mlýn a Mlýneček.
Zajímavosti
Obcí prochází žlutá turistická značka od Skalice k vrchu Plešivec a zelená značka od Litoměřic k Sebuzínu.
Při východním okraji Hlinné, u cesty vedoucí mezi Hradištěm a Holým vrchem, nalezneme památný strom - lípu malolistou - s pravidelnou košatou korunou.
V katastru obee jsou dvě chráněná území - přírodní rezervace Holý vrch u Hlinné (6,7 ha) s výskytem koniklece otevřeného (Pulsatilla palem) i koniklecc lučního Českého (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) a přírodní památka Hradiště (5,3 ha), rovně/ s výskytem obou koniklcců (na ústupu). Odtud byl prvně popsán jejich kříženec, koniklec Hackelův (Pulsatilla x hackeli).
Z flóry se zde vyskytuje například lilie zlatohlávka, chrpa chlumní a koniklec luční český. Ze zvláště ohrožených druhů zde roste koniklec otevřený.
Koniklec otevřený je vytrvalá bylina z čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae) vysoká 10-30 cm, celá včetně květů hustě odstále chlupatá. Kvete v dubnu a květnu, listy vyrůstají až na konci kvetení. Roste na slunných stepních stráních pahorkatin. V Čechách je jeho výskyt koncentrován do severozápadní části, na Moravě neroste. V poslední době rychle ustupuje, většina lokalit zanikla, na některých se populace zmenšily z desetitisíců až na pouhých několik desítek jedinců. Pro svou ozdobnost je ohrožen i vyrýpáváním do zahrádek, většinou je však přitom jeho hluboký kůlový kořen porušen tak, že se rostlina neujme. Zvláště chráněný druh – kriticky ohrožený.
